Řízení podniků představuje značnou odpovědnost a mnoho úkolů.

Vedení účetnictví, placení daní, přijímání zaměstnanců a dohled nad odborným personálem mohou rozhodnout o úspěchu či neúspěchu. Řízení pracovníků vyžaduje schopnost provádět specifické úkoly - stanovovat mzdy, dodržovat předpisy ohledně sociálního zabezpečení, obsazovat pracovní místa lidmi s příslušnou kvalifikací atd.

Podniky mají rovněž povinnost poskytovat statistické údaje. Po zapracování do vnitrostátních nebo evropských statistických databází mohou tyto informace společnostem posléze pomoci vyhodnotit trhy a vypracovat obchodní strategie.

Řízení podniku (zejména malého) rovněž vyžaduje, aby majitelé trvale a důsledně dohlíželi na finance, aby mohli předvídat případné potíže a zamezit platební neschopnosti.

Vedení účetnictví

Společnosti musí uchovávat roční účetní závěrky, a to nejen aby splnily právní povinnosti, ale také aby měly přehled o všech příjmech a výdajích a mohly tak sledovat, zda podnik prosperuje.

Mezinárodní účetní standardy

Evropská unie usiluje o vyšší kvalitu, průhlednost a srovnatelnost účetních výkazů předkládaných podniky. Proto přijala nařízení o mezinárodních účetních standardech (IAS).

Podle tohoto nařízení musí všechny společnosti kótované na burze cenných papírů sestavovat konsolidované účetní závěrky v souladu se souborem globálních standardů – mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS).

EU usiluje o globální sbližování účetních pravidel, čímž chce zmírnit nákladné a náročné požadavky na soulad s hlavními obchodními partnery mimo EU.

Tyto globální standardy jsou určeny pro velké společnosti, které poskytují informace mezinárodním kapitálovým trhům.

Přizpůsobení účetních systémů malým podnikům

EU usiluje o zjednodušení účetních pravidel, zejména pro malé podniky, a snaží se zamezit neopodstatněným nárokům v oblasti výkaznictví.

Navrhla například:

• aby středně velké podniky byly osvobozeny od povinnosti zveřejňovat v poznámkách k roční účetní závěrce informace, které nejsou nutné (např. rozdělení čistého příjmu podle kategorií činnosti a zeměpisných trhů)

• aby byly zjednodušeny povinnosti v oblasti výkaznictví pro malé podniky.

Podobně již nemusí mateřské společnosti, které nemají významné dceřiné podniky, sestavovat konsolidované účetní závěrky.

Placení daní

Daně mohou být přímé (hrazené daňovými poplatníky) nebo nepřímé (vybírané prostředníkem, který je zase účtuje dalšímu účastníkovi ve výrobním řetězci nebo konečnému spotřebiteli)

Přímé zdanění

Přímé zdanění v zásadě spadá do kompetence členských států, které mohou budovat své systémy přímých daní tak, aby odpovídaly jejich domácím politickým cílům a požadavkům, pokud dodržují zásadu volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu a zákaz diskriminace.

Bylo přijato pouze několik legislativních aktů týkajících se přímého zdanění, a to většinou na základě jednomyslného požadavku.

Zdanění společností

Oblast zdanění společností upravují tři směrnice:

• směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností zajišťuje, aby nedocházelo ke dvojímu zdanění v případě přeshraničního vyplácení dividend v rámci téže skupiny společností usazených v různých členských státech EU

• směrnice o fúzích zmírňuje nepříznivé daňové důsledky vyplývající z přeshraniční restrukturalizace podniků v rámci EU

• směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků umožňuje vyloučit dvojí zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi se sídlem v různých členských státech EU tím, že je osvobozuje od zdanění ve státě zdroje

Kromě uvedených směrnic existuje arbitrážní úmluva, která se zabývá problémy vnitropodnikového oceňování zboží, služeb a nehmotných aktiv.

Prosazování vašich práv

Kdo se domnívá, že je v daňové oblasti diskriminován způsobem neslučitelným s právem Společenství, může podat stížnost Evropské komisi.

Ukáže-li se stížnost jako opodstatněná, může Komise zahájit řízení pro nesplnění povinností. Toto řízení však slouží pouze k odstranění diskriminačních prvků vnitrostátního právního předpisu nebo postupu.

Stížnosti (bez ohledu na výsledek případného opatření Komise) nechrání práva stěžovatelů na vnitrostátní úrovni. Je proto nutno využít vnitrostátních postupů, aby se orgány případem dále zabývaly.

Nepřímé zdanění

Podle Smlouvy o založení Evropského společenství je EU oprávněna harmonizovat nepřímé daně, včetně daňového základu a sazeb, je-li třeba zamezit narušení trhu EU.

• Článek 93 Smlouvy o založení Evropské unie

DPH

EU harmonizovala DPH. Pokud jde o sazby DPH, existuje určitá pružnost, takže je možno přihlížet ke zvláštní situaci jednotlivých členských států.

• Společný systém daně z přidané hodnoty (směrnice)

Spotřební daně

EU harmonizovala strukturu a stanovila řadu minimálních sazeb spotřebních daní (nepřímých daní ze spotřeby nebo používání určitých výrobků) - z alkoholu, tabáku a energie.

EU vypracovala řadu zvláštních daňových databází, které spravuje ve spolupráci s vnitrostátními celními a daňovými orgány.

Řízení pracovníků

Pracovní trh EU

Volný pohyb pracovníků (hlavní zásada EU) každému občanovi EU umožňuje pracovat v jiném členském státě EU bez pracovního povolení.

To zaměstnavatelům usnadňuje hledání pracovníků s požadovaným profilem, zejména v případě nedostatku vhodných uchazečů v domovské zemi. Přijímání zaměstnanců ze zahraničí může zvýšit kreativitu podniku.

Zaměstnavatelé musí u pracovníků z jiných členských států EU uplatňovat stejná pravidla jako u pracovníků domácích, například co se týká přístupu k zaměstnání, pracovních podmínek, platu a placené roční dovolené a propouštění. Zaměstnavatelé nemohou ukládat žádné dodatečné podmínky.

Pracovníci z nových členských států EU se mohou setkat s dočasným omezením, nejvýše však po dobu 7 let od přistoupení jejich země k EU, tedy:

Pracovníci vyslaní do zahraničí

Při poskytování služeb v zahraničí mohou zaměstnavatelé dočasně vyslat některé pracovníky, které zaměstnávají v jednom členském státě EU, do jiného členského státu.

Předpisy EU chrání práva a pracovní podmínky těchto pracovníků a zamezují "sociálnímu dumpingu". Podmínky zaměstnávání vyslaných pracovníků by proto měly odrážet pracovní podmínky místních pracovníků v hostitelské zemi.

Uznávání odborných kvalifikací

Při najímání zaměstnanců z různých zemí EU mohou být požadovány odborné kvalifikace, diplomy, zkušenosti nebo jazykové znalosti. EU stanovila soubor pravidel, která umožňují automatické uznávání v některých odvětvích (jedná se o lékaře, zdravotní sestry, zubní lékaře, porodní asistentky, veterinární lékaře, lékárníky a architekty) - nebo vzájemné uznávání.

Orgány musí rovněž uznat pracovní zkušenosti získané v jiných členských státech EU za stejných podmínek jako zkušenosti získané doma.

Sociální zabezpečení

Vnitrostátní povinnosti a práva v oblasti sociálního zabezpečení jsou stejné pro všechny pracovníky, pro místní i pro pracovníky z jiných států EU. Každý členský stát EU má svůj vlastní systém sociálního zabezpečení, který spadá výlučně do jeho kompetence.

Díky koordinaci a harmonizaci těchto vnitrostátních systémů ze strany EU však pracovníkům, důchodcům a všem ostatním, na které se vztahuje sociální zabezpečení, zůstávají při stěhování z jednoho členského státu EU do druhého jejich práva v oblasti sociálního zabezpečení, včetně nároků na důchod a zdravotní péči.