| Rada Evropské unie | | Print | |
|
There are no translations available.
Kteří ministři se účastní jaké schůzky, to záleží na předmětu jednání. Pokud například Rada projednává otázky týkající se životního prostředí, pak se schůzky účastní ministři životního prostředí každého členského státu Evropské unie a schůzka se nazývá „Rada ministrů životního prostředí“. Vztahy mezi EU a zbytkem světa se zabývá „Rada pro obecné záležitosti a vnější vztahy“. Rada v tomto složení však nese zodpovědnost i za další všeobecně politické otázky, každá vláda si tedy může vybrat, kterého ze svých ministrů či státních tajemníků na schůzku této Rady vyšle. Celkem existuje devět rad různého složení:
Každý ministr v Radě je zplnomocněn k závaznému jednání jménem své vlády. Podpis ministra je tím pádem zároveň podpisem celé vlády. Každý ministr v Radě navíc nese zodpovědnost vůči svému vnitrostátnímu parlamentu a vůči občanům, které parlament zastupuje. Tímto je zajištěna demokratická legitimita rozhodnutí Rady. Prezidenti a/nebo předsedové vlád členských států se setkávají s předsedou Evropské komise jako Evropská rada až čtyřikrát do roka.Tyto schůzky „na nejvyšší úrovni“ stanoví celkovou politiku EU a řeší otázky, které by na nižší úrovni nemohly být vyřešeny (tj. ministry na pravidelných zasedáních Rady). Vzhledem k důležitosti jednání Evropské rady trvají často dlouho do noci a upoutávají velkou pozornost sdělovacích prostředků. Jaké jsou úkoly Rady?Rada má šest hlavních povinností:
Práce Rady je podrobněji popsána níže. 1. Právní předpisy Velkou část právních předpisů EU přijímá Rada společně s Parlamentem. Rada zpravidla jedná pouze na základě návrhu Komise a Komise za normálních okolností odpovídá za to, že jsou právní předpisy EU po svém přijetí správně prováděny. 2. Koordinace politik členských států Země EU se vyslovily pro všeobecnou hospodářskou politiku založenou na úzké koordinaci svých národních hospodářských politik. Tuto koordinaci vykonávají ministři hospodářství a financí, kteří společně tvoří Radu ve složení pro hospodářství a finance (ECOFIN). Chtějí také vytvořit více pracovních příležitostí a zlepšit své systémy vzdělávání, zdravotnictví a sociální ochrany. I když každá země EU odpovídá za svou vlastní politiku v těchto oblastech, mohou se země dohodnout na společných cílech a zjistit ze zkušeností jiných to, co funguje nejlépe. Tento postup se nazývá „otevřený způsob koordinace“ a uskutečňuje se v Radě. 3. Uzavírání mezinárodních smluv Každým rokem Rada „uzavírá“ (tj. oficiálně podepisuje) řadu smluv mezi Evropskou unií a zeměmi, které nejsou členy EU, či s mezinárodními organizacemi. Tyto smlouvy se mohou týkat obecných témat, jako je obchod či spolupráce a rozvoj, nebo specifických otázek, jako je textilní zboží, rybolov, věda a technologie, doprava atd. Rada kromě toho může uzavírat úmluvy mezi členskými státy EU v oblastech, jakými jsou např. daně, právo obchodních společností nebo konzulární ochrana. Úmluvy se mohou týkat také spolupráce v otázkách svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. 4. Schvalování rozpočtu EU O každoročním rozpočtu EU rozhoduje Rada společně s Evropským parlamentem. 5. Společná zahraniční a bezpečnostní politika
Aby Evropská unie mohla efektivněji reagovat na mezinárodní krize, vytvořila „Síly rychlého nasazení“. Nejedná se však o evropskou armádu: příslušníci těchto sil zůstávají členy svých národních ozbrojených složek, spadají pod národní velení a jejich úloha se omezuje na humanitární pomoc, záchranné akce, zachování míru a další řídící úkoly pro zvládnutí krize. Například v roce 2003 vedla EU vojenskou operaci (krycí jméno Artemis) v Demokratické republice Kongo a v roce 2004 zahájila mírovou operaci (krycí jméno Althea) v Bosně a Hercegovině. V takových operacích je Radě nápomocen:
6. Svoboda, bezpečnost a spravedlnost Občané EU mohou svobodně žít a pracovat v kterékoli zemi EU, měli by tedy mít rovný přístup k občanské spravedlnosti v celé Evropské unii. Vnitrostátní soudy proto musejí spolupracovat, aby například rozsudek soudu vynesený v jedné zemi EU ve věci rozvodu nebo svěření dítěte do péče byl uznán ve všech ostatních zemích EU. Svoboda pohybu v rámci EU je pro řádné občany velmi prospěšná, těží z ní však také mezinárodní zločinci a teroristé. Řešení trestné činnosti překračující hranice vyžaduje přeshraniční spolupráci národních soudů, policejních složek, celních úředníků a imigračních úřadů všech zemí EU. Musí například zajistit, aby:
Podobnými záležitostmi se zabývá „Rada pro spravedlnost a vnitřní věci“ – tj. ministři spravedlnosti a ministři vnitra. Cílem je vytvořit jednotný „prostor svobody, bezpečnosti a práva“ v rámci hranic EU. Jak je práce Rady organizována?COREPERV Bruselu má každý členský stát EU stálou skupinu delegátů („stálé zastoupení“), která ho zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU. Vedoucí pracovník každého zastoupení je v podstatě velvyslancem své země v EU. Tito velvyslanci (známí jako „stálí zástupci“) se každý týden scházejí v rámci Výboru stálých zástupců (dále jen „COREPER“). Úkolem tohoto výboru je připravovat práci Rady s výjimkou otázek zemědělství, o něž se stará Zvláštní výbor pro zemědělství. Výboru COREPER je v jeho činnosti nápomocna řada pracovních skupin, které tvoří úředníci vnitrostátních administrativ. Předsednictví Rady Předsednictví Rady se mění v šestiměsíčních intervalech. Každá země EU tedy střídavě po dobu šesti měsíců odpovídá za program jednání Rady a předsedá všem schůzkám, podporuje přijímání legislativních a politických rozhodnutí a zprostředkovává kompromisy mezi členskými státy. Má-li tedy například dle časového harmonogramu v druhé polovině roku 2006 zasedat Rada ministrů životního prostředí, bude jí předsedat finský ministr životního prostředí, neboť Finsko bude v té době Radě předsedat. Generální sekretariát Předsednictví je nápomocen generální sekretariát, který připravuje a zajišťuje hladké fungování práce Rady na všech úrovních. V roce 2004 byl generálním tajemníkem Rady znovu jmenován pan Javier Solana. Ten je zároveň vysokým představitelem společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v rámci této funkce pomáhá koordinovat činnost EU na světové scéně. Podle nové Lisabonské smlouvy o Ústavě by byl vysoký představitel nahrazen ministrem zahraničních věcí EU. Generálnímu tajemníkovi napomáhá jeho náměstek, který odpovídá za řízení generálního sekretariátu. Kolik hlasů má každá země? Rozhodnutí Rady jsou přijímána na základě hlasování.Čím vyšší je počet obyvatel státu, tím více hlasů mu připadá, avšak tento počet hlasů je upraven ve prospěch zemí s menším počtem obyvatel:
„Hlasování kvalifikovanou většinou“ V některých citlivých oblastech, jako je společná zahraniční a bezpečnostní politika, daně, azylová a imigrační politika, musejí být rozhodnutí Rady jednomyslná.Každý členský stát má tedy v těchto oblastech právo veta. U většiny otázek však Rada přijímá rozhodnutí „hlasováním kvalifikovanou většinou“. Kvalifikované většiny se dosáhne,
Členský stát může navíc požadovat ověření toho, zda hlasy vyslovené „pro“ představují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie.Bude-li zjištěno, že tomu tak není, rozhodnutí nebude přijato. Převzato www.europa.eu |
Rada je hlavní rozhodovací institucí Evropské Unie. Stejně jako Evropský parlament byla i Rada zřízena v padesátých letech zakládajícími smlouvami. Zastupuje členské státy a jejich schůzek se účastní jeden ministr z každé vnitrostátní vlády EU.
Většina těchto povinností se týká „dimenze Společenství“ – tj. oblastí, u kterých se členské státy rozhodly spojit svou suverenitu a delegovat své rozhodovací pravomoci na instituce EU. Tato dimenze tvoří „první pilíř“ Evropské unie. Poslední dva uvedené úkoly se však z velké části týkají oblastí, kde členské státy nedelegují své pravomoci, ale prostě jen spolupracují. To se nazývá „mezivládní spolupráce“, která pokrývá i druhý a třetí „pilíř“ Evropské unie.
Členské státy EU vytvářejí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Zahraniční politika, bezpečnost a obrana jsou ale záležitosti, nad nimiž si jednotlivé vnitrostátní vlády uchovávají nezávislou kontrolu. V těchto oblastech nespojují svou národní suverenitu, Parlament a Evropská komise tu tedy mají spíše omezený vliv. Země EU však mohou mnoho získat tím, že budou v těchto otázkách spolupracovat, přičemž Rada je hlavním fórem, v jehož rámci se tato „mezivládní spolupráce“ uskutečňuje.